Be - 3.kapitola - Paranoja

4. března 2009 v 16:19 | Alice
"No to je úžasné, že si vy dva tak rozumíte! Jsem si jistá, že Ti to teď ve škole půjde lépe, Edward je skvělý učitel!"brebentila Bella další den u oběda, když jsem si k ní přisedla. Takže to byl její nápad. Povzdechla jsem si. Edward dnes nebyl ve škole. Byla jsem z toho trošku smutná.
"Stalo se něco?" zvážněla náhle Bella, asi si všimla, že nesdílím její nadšení.


"Ne ne, všechno je v pořádku. Mám dnes svojí přemýšlivou náladu, určitě víš o čem mluvím. A kde vůbec Edward je?" zeptala jsem se a snažila jsem se o bezstarostný tón. Nejspíš se mi i povedl, protože Bella dál nerozebírala mou náladu a odpověděla mi na otázku.
"Vyrazil s jeho rodiči mimo město. Ostatní nechtěli zameškat školu a zůstali tu." Řekla a usmála se na zbytek Cullenových, sedících na druhém konci místnosti.
"Aha." Přikývla jsem a dál se tomu nevěnovala. Alespoň nahlas ne. V tichosti jsme dojedly a vyrazily na hodinu.

"Prosím, mohu si odskočit? Necítím se dobře." požádala jsem učitele. Skutečně jsem se necítila dobře. Točila se mi hlava a celkově mi bylo zle. Zvedla jsem se a potácela jsem se ke dveřím. Cesta na toalety mi trvala snad věčnost. Šla jsem potemělou chodbou a bylo mi hůř a hůř. Konečně jsem se opřela do dveří a vstoupila. Nikdo tam nebyl, díky bohu. Otevřela jsem okno, nadechla se čerstvého vzduchu a pak jsem si stoupla před řadu umyvadel. Pozorovala jsem se v oprýskaném zrcadle. Vypadala jsem hrozně. Byla jsem bílá jako křída, dlouhé tmavé vlasy jsem měla zacuchané, smutně mi splývaly přes ramena dolů. Předklonila jsem se a opláchla si obličej studenou vodou. Trošku mě to probralo. Napřímila jsem se a málem se mi zastavilo srdce. V zrcadle jsem za sebou spatřila jeho. Udělala jsem pár kroků od zrcadla, pohled stále upřený na něj a pomalu jsem se otočila. Nikdo tam nebyl. Samozřejmě. Co by tu také kdo dělal. Obvzvlášť on. Vždyť ani nebyl ve škole. Nebuď paranoidní. Říkala jsem si a snažila se uklidnit svůj zrychlený dech. Otočila jsem se zpět k zrcadlu a přestala jsem dýchat úplně. Stál přede mnou a usmíval se.

Chvíli jsem na něj jen nechápavě zírala. Hlavou mi probíhaly stovky myšlenek. Nic jsem nechápala. Zakroutila jsem hlavou a rozhodla se ten přelud prostě ignorovat. Byla jsem si jistá, že je to přelud. Otočila jsem se k němu zády a vydala jsem se ke dveřím. Nic jsem za sebou neslyšela. Žádný pohyb. Ale koutkem oka jsem viděla že tam stojí. Odolávala jsem pokušení se otočit a šla jsem dál. Už jsem otvírala dveře, když se mi u ucha ozval jeho hlas.
"Madison?"
Drtila jsem kliku ve zpocené ruce. Zhluboka jsem se nadechla a rezignovaně jsem se otočila.
Nebyl tam. Samozřejmě. Do místnosti vanul otevřeným oknem vítr. Slyšela jsem, jak za se za mnou otevřely dveře.
"Madison? Je všechno v pořádku? Jsi tu už 10 minut a učitel mě poslal zjistit.." začala Bella.
"Jsem v pořádku." Přerušila jsem ji a otočila jsem se. Chvíli mě sledovala a pak se usmála.¨
"Vrátíme se tedy do třídy?"
"Já.. jasně." Vrátila jsem jí úsměv a vydala jsem se za ní.

Když jsem dorazila domů, byla jsem neskutečně vyčerpaná, takže jsem na jídlo ani úkoly vůbec nepomyslela a šla jsem si rovnou lehnout, ačkoliv bylo teprve kolem čtvrté odpoledne. Byl to náročný den. Už jsem skoro spala, když se ozvalo drnčení zvonku. Zavrtala jsem se hlouběji pod peřinu a odmítala vstát, ale drnčení nepřestávalo. Zaklela jsem a vymotala jsem se z peřiny, abych šla nezvanému hostu otevřít. Ani mě nepřekvapilo, když jsem před dveřmi spatřila Edwarda.
"Co je to tentokrát?" zeptala jsem se otráveně. Unavovalo mě, jak se vždycky objevil jako blesk z čistého nebe.
"Copak jsi zapoměla?" zeptal se s úsměvem.
Ano, zapoměla jsem. Na to, jak krásně se usmíváš. Zasněně jsem se usmála, ale hned jsem se zase probrala a znovu nasadila otrávený výraz.
"Zapoměla? Na co?"
"Máme první hodinu doučování, slečno Madison Elsey-Wennellová."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.