Be - 4.Kapitola - Otázky

4. března 2009 v 16:19 | Alice
Moje otrávená maska byla tatam. Vážně jsem zapoměla na naše doučování? Vždyť jsem se na něj tak těšila.


"Myslela jsem.. Byl jsi mimo město, ne? Alespoň Bella to říkala. A nebyl jsi ve škole.." zasekla jsem se, hlavou mi proběhla myšlenka na jeho odraz v zrcadle a na to, jak stál přímo přede mnou.. Zakroutila jsem hlavou a koukla se na něj.
"Vlastně jsem nebyl mimo město. Jen jsem.. něco jsem zařizoval." Byl najednou nějaký vážný.
"Chceš tedy dnes doučování vynechat?" zeptal se a naklonil hlavu na stranu.
"Ne, ne!" vyhrkla jsem, asi až moc naléhavě, protože mu zacukaly koutky.
"Pustíš mě tedy dál? Nebo se budeme učit mezi dveřmi?"
Ustoupila jsem a nechala ho projít dovnitř.

"Máš to tu moc pěkné." Konstatoval Edward při vstupu do domu.
"Vždyť už jsi tu byl." Opáčila jsem.
"Ano, ale to jsem si toho moc neprohlédl, měl jsem co dělat s Tebou." Nemusela jsem se na něj ani koukat, abych věděla, že se usmívá. Dělala jsem, že jsem ho přeslechla. Pomalu jsem vydechla a začala se chovat jako slušně vychovaná mladá dáma.
"Dáš si něco k pití? Nebo třeba nějaké sušenky?" zeptala jsem se mile.
"Ne, děkuji." Odpověděl zdvořile svým melodickým hlasem.
"Fajn." Odsekla jsem a šla jsem si natočit do skleničky vodu. Ta jeho přehnaná zdvořilost mi začínala pořádně lézt krkem.

Edward mi vysvětloval látku a já se pohodlně uvelebila na gauči, zaposlouchaná do jeho hlasu.
"Madison? Posloucháš mě?" cukla jsem sebou a koukla se na něj. Byl rozzlobený.
"Na co myslíš? Snažím se Ti tu něco vysvětlit a Ty mě vůbec nevnímáš." Vyčetl mi.
"Promiň.." zamumlala jsem.
"Tvůj přízvuk.. Nezníš jako američan." Řekla jsem po chvíli ticha. Byla to tak trošku výmluva.. ale koneckonců to byla pravda, uvědomila jsem si potom. Vážně nezněl jako američan. Zvláštní..
"Ach tak.. Ano. Žil jsem s otcem v Anglii. Je to už pár let, ale asi mě to trvale poznamenalo." Zase se usmál.
Chápavě jsem přikyvovala a také jsem se smála, ale stejně jsem nad tím nemohla přestat přemýšlet. On totiž nemluvil jen jako angličan. Ten jeho přízvuk zněl jako ze začátku 20. století.
"Čteš hodně?" napadlo mě. Divně se na mě díval. Nedošlo mi, že jsem mu skočila do řeči, když mi opět začal vysvětlovat látku. Omluvně jsem se usmála.
"Celkem. Mám rád třeba Shakespeara. A taky Dickense, nebo Hardyho." Odpověděl pomalu.
No jasně. Určitě má tu mluvu vyčtenou z knížek. Třeba je to nějaká jeho.. image. Co já vím.
Zase jsem přikývla a usmála se.
"Jo.. taky si někdy ráda přečtu staré anglické klasiky."
Chvíli jsme oba mlčeli.
"Poslyš," kouknul se mi najednou přímo do očí a naklonil se ke mně. "Když se mě takhle ptáš.. Také bych se rád na něco zeptal."
Trochu jsem znervózněla. Ale ne, to by si nedovolil.
"No.. vlastně, proč ne. Co chceš vědět?" Pokusila jsem se o úsměv. Naklonil se ke mně ještě blíž.
"Kde máš rodinu, Madison?"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.